Pavel Doležel

Zenonova první aporie nepochopená "expertem" na vzdělávání

3. 07. 2016 12:01:02
V pátečních Lidových novinách vyšel Bohumilu Kartousovi, který často vystupuje v médiích jako "expert na vzdělávání", článek, v němž se zamýšlí nad uplynulým školním rokem. Zamýšlí se ovšem blbě.

Bohumil Kartous je představitelem aktivistů. Vystupuje jako mediální zástupce společnosti EDUin, která byla založena v roce 2010 jako obecně prospěšná společnost a to Tomášem Feřtekem (novinářem a dramaturgem), Lucií Slejškovou (vystudovanou pedagožkou, zaměřující se na koučování, vzdělávání učitelů a zážitkovou pedagogiku ve školách) a Zdeňkem Slejškou (vystudovaným pedagogem, lektorem se zaměřením na zážitkovou pedagogiku). Jak dlouho tito "pedagogové" reálně učili děti v běžném školním provozu, jsem nedohledal. Mají ale za sebou mraky nejrůznějších dotovaných projektů. To jen na úvod, aby laskavý čtenář pochopil, co je onen "vzdělávací think-tank EDUin" uvedený ve zmiňovaném novinovém článku místo odborné, či profesní kvalifikace autora.

Bohumil Kartous ve svém článku, hned v úvodu píše: "Známý Zenonův paradox zní, že Achilles želvu nikdy nedohoní. Proč? Protože želva je přece vždy o kousek dál od toho bodu, v němž ji Achilles dostihl. Zenonův paradox nepracuje s faktem, že Achilles mezitím překonal mnohem větší vzdálenost a že za ním želva zoufale zaostává. Ona má své vlastní tempo, v němž je nedostižná."

Inu, věru svérázný popis první Zenonovy aporie. Máte exaktní vzdělání, nebo vám to prostě jen pálí, a ztratili jste se v tom? Nic si z toho nedělejte. Nebudete jistě sami. Pan "expert" takto pracuje s veškerými informacemi. U těchto "expertů" na vzdělávání, které tak výstižně ve své knize "Teorie nevzdělanosti" popisuje německý filosof Konrad Liessmmann, je totiž na prvním místě snaha navodit dojem, že jsou na něco experty. Místo, aby Bohuil Kartous jednoduše napsal, že tradiční vzdělávání zaostává za jakýmsi jeho vysněným alternativním vzděláváním v souvislostech, roubuje šroubovaně tradiční vzdělávání na pomalou želvu a jeho představu moderního vzdělávání na rychlého Achilla. Zřejmě aby se pochlubil znalostí Zenonovy aporie, kterážto je obsahem vzdělávání základů společenských věd na středních školách, jejichž učitelství Kartous vystudoval. Proč? Inu, protože to vypadá "expertně" a protože Kartouse učili, že je dobré psát články do novin v nějaké struktuře typu analýza-syntéza-závěr a že je dobré článkem vést jakousi paralelní linii, kterou článek uvede a k níž se v závěru vrátí, aby podpořil své závěry. Jenže, a to platí pro naše "experty" na vzdělávání obecně - kde chybí obsah, struktura a forma nepomohou.

Podívejme se tedy na onu údajně známou Zenonovu aporii blíže. Co nám vlastně Zenon sděluje? Ano, skutečně sděluje, že Achilles želvu nikdy nedohoní. Ale proč vlastně? Tragédie je v tom, že Bohumil Kartous je ve svém uvažování tak povrchní, že ani nechápe, že žádné vysvětlení v článku nepodal. Je to jen prázdné blábolení. Želva není vždy o kousek dál od toho bodu, v němž ji Achilles dostihl, neboť Achilles ji zatím nedostihl a podle Zenona ani nikdy nedostihne. Zenonův paradox podle Kartouse nepracuje s faktem, že Achilles mezitím překonal mnohem větší vzdálenost a že za ním želva zoufale zaostává. Kartous se tak se Zenonem vypořádal vskutku rychle a svérázně. Udělal tím ale blbce ze sebe, nikoliv ze Zenona, který údajně s něčím nepracuje. Jak symptomatické. Podstata Zenonovy aporie je mnohem hlubší, než se Bobovi může zdát, protože jeho představa vzdělání je instantní a povrchní. Podstatou Zenonovy aporie je skutečnost, že součet nekonečné řady může být konečný. Achilles nikdy nedostihne želvu nikoliv proto, že "želva má své vlastní tempo, v němž je nedostižná" (sic), ale proto, že pozorovatel tohoto jevu určil nekonečně mnoho bodů pozorování v čase před tím, než Achilles želvu dohoní. Jímá mne hrůza, když si představím, že by Bob začal zkoumat ještě další Zenonovy aporie, nebo něco ještě intelektuálně náročnějšího. A ještě větší hrůza mne jímá, když si představím, že jako vystudovaný SŠ pedagog by Kartous o Zenonových aporiích učil mé děti. Naštěstí, Bohumil Kartous na SŠ neučí a pokud je mi známo, ani nikdy neučil. Je to tedy ten pravý samozvaný "expert" na vzdělávání, který může udílet knížecí rady praktikujícím učitelům. Není náhodou, že Bohumil byl kdysi zaměstnán ve firmě SCIO. Tehdy jsem se s ním poprvé dostal do sporu, při němž jsem mu byl nucen vysvětlovat rozdíl mezi regresní a regresivní analýzou.

K ilustraci působení "expertů" na vzdělávání si zde dovolím ještě ocitovat několik vět ze zmíněné knihy Konrada Liessmanna:

"1) Reformátory vzdělání všeho druhu pojí jediné, a to nenávist k tradičnímu pojetí vzdělanosti. Je jim očividně trnem v oku, že by lidé mohli získat vzdělání neúčelové, souvislé, obsahově ukotvené v tradicích velkých kultur, které by je nejen formovalo, ale také by jim umožnilo nezávislost na diktátu doby a módních vlnách.

2) Odklon od myšlenky vzdělávání se ukazuje nejzřetelněji tam, kde to možná nejméně předpokládáme – v centrech vzdělání samotných. Pregnantním indikátorem toho je od jisté doby realizovaný přesun takzvaných cílů vzdělávání na schopnosti a kompetence. Ti, co vyhlašují schopnost týmové práce, flexibilitu a ochotu komunikovat za cíle vzdělání, vědí, o čem mluví – mluví o suspendování jakékoli individuality, jež byla kdysi adresátem i aktérem vzdělání.

3) Reformní fanatici chtějí permanentní reformu. Lidi to udrží v pohybu a zabrání se jim v tom, aby dělali to, co od nich reformátoři údajně očekávají. Především, je začlenění do reformního procesu nejlepší možností, jak ochromit jakékoliv myšlení."

Autor: Pavel Doležel | karma: 27.50 | přečteno: 1030 ×
Poslední články autora